HOME - BOOKS - AUTHORS - GALERIE - ABOUT ME - PÍŠU - NEWS - MEMES + CH

Láska překoná bolest

15. července 2011 v 12:06 | Veronica Star
Název: Láska překoná bolest
Žánr: Drama, Ze život
Psáno: 26.4.2010
Věk: 13
Pozn.: Depresivní, jinak je to moje slohovka (téma: Náhodná setkání) takže nelekat...





,,Promiň, ale nestíhám. Ahoj!" vykřikla jsem a zavřela za sebou dveře. Když jsem se podívala na hodinky, zjistila jsem že už mám jen půl hodiny, než mi začne trénink. Když jsem před sebou uviděla bránu statku, kde jsem měla ustájeného svého poníka Dailu, ještě jsem přidala do kroku. Ve výběhu jsem zahlédla Anetu, jak odvádí svoji čtyřletou klisnu arabského plnokrevníka Modřenku a vedle nich poskakovala moje malá klisnička Connemarského ponyho. Aneta mi zamávala a já jí to zamávání ihned oplatila. Rozeběhla jsem se k nim, aniž bych si všimla auta, které právě vyjelo ze zatáčky. Zahlédla jsem ho, ale bylo již pozdě. Když se mi řidič snažil vyhnout, jen to zapištělo. Následoval náraz a poslední co si pamatuji, je zběsilé ržání Daily.

Zalapala jsem po dechu a probrala jsem se ze spánku.
,,Stalo se něco zlatíčko?" ozval táta, který seděl přede mnou s rukama na volantu.
,,Ne, vůbec nic." rychle jsem odpověděla a položila hlavu zpět na okénko auta, abych mohla pozorovat krajinu. ,,Už je to pět let a přesto se mi to stále vrací," pomyslela jsem si. Ano právě dnes je mi šestnáct let. Jenže moje narozeniny se neslaví. Už pět let. Ne že by na mě rodina zapomněla, ale já to nechci. Proč? Protože ten den, který zapříčinil konec mému radostnému dětství byl na mé narozeniny.

Vidím světlo. Zemřela jsem? Zamrkala jsem a posunula pravou ruku. Ne, stále žiju. V dálce jsem uslyšela slabé "Doktore! Doktore!" Jsem v nemocnici? Asi. Pomalu jsem otevřela víčka. Viděla jsem rozmazaně, ale byli tam. Můj otec a bráška, kterému tehdy bylo čtrnáct.
,,Ahoj tati. Ahoj Olivere." pozdravila jsem je. Ale než mi mohli odpovědět, odvedla je sestřička.
,,Vaše jméno prosím." řekl muž, který vypadal na doktora.
"Julie Lidumilová" odpověděla jsem zaskočeně a chtěla se posadit, ale nešlo to. Když jsem chtěla skrčit kolena, nemohla jsem. Bylo to jakoby jsem neměla nohy.
,,Moje nohy," vykoktala jsem.
,,To je už ta horší zpráva," řekl lékař s pohledem, který nevypadal zrovna optimisticky.

Od toho dne, 26.4.2004, jsem závislá na vozíku. I teď, šest let po té, se snažím, aby se mi cit do nohou vrátil. Ale jediný výsledek kterého jsem dosáhla, je to, že dokážu udělat pár nemotorných kroků o berlích.
,,To je přepravník?" ptal se táta sám sebe, s pohledem upřeným na kraj vozovky. Když jsem se zahleděla pořádně, uviděla jsem…
,,Né, to není možné!" vykřikla jsem v duchu. Přepravník měl na sobě tu starou, dobře známou značku podkovy, za kterou se vzpínal černý Mustang.
,,Zastav!" vykřikla jsem bez varování. Otec na to nic neřekl a jen zajel ke krajnici, kde stálo auto s přepravníkem.
,,Zdá se, že mají problémy. Jdu se tam podívat a snad jim budu moci nějak pomoct," řekl a ve zpětném zrcátku zkoumal moji tvář, ve které se mísilo zděšení s překvapením. Na to odešel z auta. Chvíli jsem jen seděla v autě, ale pak jsem zaslechla známý hlas.
,,Ráda vás vidím pane Lidumile." Ten hlas. Určitě! Není pochyb. Rychle jsem pobrala berle a nemotorně vylezla z auta. Rychle jsem obešla starý přepravník a tam ji zahlédla. Byla to krásná mladá žena. Černé vlasy jí splývaly pod lopatky. Na sobě měla modrý pohodlný svetr a roztrhané rifle. Když mě zaregistrovala, podívala se na mě svýma modrýma očima, které jsem tak důvěrně znala.

,,Proč tati? Proč tu nemůžeme zůstat?" ptala jsem se a s námahou zadržovala slzy.
,,Doktor říkal že bude nejlepší změnit prostředí. A já si to taky myslím," řekl a odkráčel, čímž mi naznačil, že se o tom nehodlá bavit. Povzdechla jsem si a podívala se z vrat stáje. Venku skučel vítr a barevné listí se snášelo k zemi. Už půl roku jsem odkázaná na vozík a táta se rozhodl, že mi prospěj, když se odstěhujeme. Když jsem se ptala jestli někam poblíž, jen mi řekl, jako by o nic nešlo:, ,Ne, do Brna."
,,Ale to jsou čtyři hodiny cesty autem a osm autobusem!" zhrozila jsem se. Jediným světlým bodem v temném období byla Daila. Tím že jí bylo tehdy devatenáct, jsem si ji mohla nechat, přestože už nemohu jezdit.
Nastal den D. Jen jsem seděla opodál přepravního vozu a přihlížela jak Oliver nakládá svého Bouřliváka a táta s Anet Dailu. Když bylo vše nachystané k odjezdu, přistoupila ke mně Aneta a začala přešlapovat. Jako by to byl jasný signál pro ostatní, co byli na dvoře a začali se postupně vytrácet. Podívala jsem se na černovlasou dívku s pomněnkovýma očima. Nikdy jsem ji nemilovala tolik jako v tenhle okamžik. Přestože byla Aneta o tři roky starší, byla to moje nejlepší kamarádka.
,,Tak…" začala.
,,Tak…" zašeptala jsem. To už Anet nevydržela a padla mi do náručí.
,,Měj se hezky Juli a mysli na mě," zašeptala přes vodopád slz.
,,To víš že budu." odpověděla jsem jí. Po té jsme si ještě chvíli vylévaly svá srdce, ale pak nastal odjezd. Poslední záblesk vzpomínek z toho momentu je cválající Modřenka spolu s Anet, které jely vedle auta.
To jsem naposledy zahlédla krásnou krajinu Krkonoš.

A teď tady po těch dlouhých pěti letech stojí přede mnou. Ale ne jako malá hyperaktivní, čtrnáctiletá Anet, ale jako krásná devatenáctiletá žena, které praskla pneumatika a potřebovala naši pomoc. Přestože se mi chtělo štěstím brečet a padnout jí do náruče, můj pohled vyhledal prasklou gumu a začala jsem se neovladatelně smát. A do toho se přidala i Anet s tátou.

Jak jsme se dozvěděli, Anet jela na nějaké parkurové závody, když jí praskla pneumatika. Když chtěla zavolat někomu ze závodiště o pomoc, objevili jsme se my a pomohli jí. A aby nebylo všemu štěstí toho dne konec, jeli jsme s Anet na závody a osobně viděli, jak se svojí devítiletou Modřenkou vyhrála žlutou stužku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristin Kristin | E-mail | Web | 15. července 2011 v 12:15 | Reagovat

úžasný :-) akorát jsem se trochu pozastavila nad tím Lidumilová :-D ale lepší než Dobromila Zlá :-D

2 Kimberly Kimberly | Web | 30. srpna 2011 v 9:21 | Reagovat

smutné, ale děsně krásné! líbí se mi jak se střídá minulost s přítomností =)  a děj byl taky skvěle vymyšlený, prostě skvělé! =))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama