HOME - BOOKS - AUTHORS - GALERIE - ABOUT ME - PÍŠU - NEWS - MEMES + CH

Prolog

29. srpna 2011 v 9:57 | Veronica Star |  Tajemství duše
Tak vám sem dám prolog, ale na první kapitolu si počkáte...Ještě nevím jestli zveřejním celou povídku nebo ji budu na požádání posílat na mail, ale zatím jí dám do éteru :D prosím Napište co si myslíte, i když prolog vám nic moc nepoví. Hlavně budu ráda za názory na můj styl psaní :D Díky :D





Stoupla jsem si na špičky a marně se snažila vytáhnout knihu z nejvyšší police. Druhou rukou jsem si odhrnula své čokoládově hnědé vlasy, které mi spadaly do obličeje, a s pocitem pokoření jsem si podala židli. Nenápadně jsem se rozhlédla po knihovně a jakmile jsem usoudila, že vzduch je čistý, stoupla jsem na hnědé čalounění židle a v rychlosti vytáhla knihu, kterou jsem potřebovala.

Seskočila jsem na zem a s úsměvem na rtech potěžkala knihu v rukou. Posadila jsem se na hnědou židli ke stolu, pohladila svazek po hřbetě a pomalu jej otevřela. Jeho starý hřbet zaskřehotal a já ses znovu a obezřetně rozhlédla po místnosti. Bylo skoro osm hodin a knihovna měla zavírat.

Nemělo mě udivit, že tu nikdo není, ale stále jsem si připadala jako vetřelec.

Začala jsem knihou listovat a nepřestávala hledat. Musí to tu být! Seděla jsem tam tak další půl hodinu a rukou si nervózně likvidovala vlasy. Každou chvíli mohla přijít stará Robertsová a uvidět mě.

Otáčela jsem stránku za stránkou a hledala ten nadpis. Pitomej úkol! Křičela jsem v duchu. Jak jsem se kvůli referátu mohla dostat až tak daleko? Seděla jsem v knihovně našeho řádu a kniha, kterou jsem vytáhla z polic, patřila mezi ty, které byli nám Nižším nepřístupné. Vlastně zakázené.

Zarazila jsem se. Nebyly tu stránky. Ne že by je někdo vytrhl, z jedné strany listu bylo napsáno 287 a ne druhé 302. Přemítala jsem, jestli nejsem blázen. Prohlédla jsem si list papíru, kterým jsem právě otočila. Vypadal stejně jako všechny ostatí listy v knize, ale něco bylo jinak. Hypnotizovala jsem tu stránku pohledem, jakoby ji to mohlo přesvědčit, aby mi ukázala své tajemství. Věděla jsem že se tu nestala tisková chyba.

Takhle to nepůjde, Kris. Nadechla jsem se a zavřela oči. Položila jsem na stranu ruku a v hlouby duše hledala slabý plamínek síly, kterou jsem dlouho neměla možnost využít a zaradovala se, když jsem zjistila, že dnes je mé sily zase o něco více než posledně.

Síla mi protékala tělem a trvalo jen chvíli, než mne začala svrbět v prstech pravé ruky položené na knize. Pomalu jsem otevřela oči a sledovala jak kniha začíná zářit. Z hluboka jsem se nadechla a dál se soustředila na proud mé síly.

Nedočkavě jsem potichu zavrčela. Vylekala jsem se, že to někdo slyšel a tak jsem se pomalu rozhlédla po místnosti. Nikdo nikde. Oddechla jsem si a pohlédla zpět na knihu. Už jen chviličku!

Světlo zesílilo a následné zhaslo.

"Mám to!" zaradovala jsem se potichu a nevěřícně otočila stránku. Zarazila jsem se. Zírala jsem na latinský nadpis a obrázek pod ním. Nervózně jsem si začala kousat spodní ret. Hleděla jsem na znak, který jsem nikdy před tím neviděla a přes to jsem ho podvědomě znala. Něco tu nehrálo.

Pohlédla jsem na čas na svém notebooku a v zápětí zanadávala. Už jsem tu byla o minutu dýl než bych měla. Věděla jsem, že knihu si sebou vzít nesmím a pokud tu zůstanu ještě minutu, budu litovat. Vyfotila jsem knihu svým telefonem a vrátila ji do police. Vteřinu potom co jsem se vrtátila ke stolu se ve dveřích zjevila ženská postava.

"Slečno Campbellová, vím, že si vás otec přeje, abychom vám zde dovolili dělat práce do školy, ale musíte dodržovat předpisy," viděla jsem jak se ve tváři Melissy Robertsové pomalu objevila škodolibá radost. Nadechla se a pokračovala: "Proto považuji za nutné vám na nějaký čas zamezit vstup do knihovny Řádu." Koutky úst jí cukali a já vycítila její očekávání, až se před ní ponížím.

"Ale zajisté slečno Robertsová. Povězte to mému otci a já nebudu jediná kdo tu skončí." podívala jsem se na ní pohledem, že o krok ucouvla. Pochopila, že by to neschytala jen vyhazovem.

Byla jsem neskonale ráda za tu lvici, která se vě mě ukrývala. Vycenila jsem své špičáky v úsměvu a Robertsová radši odešla. Nikomu nic nepoví. Přesto mě mrzelo, že jsem se chovávala za svého otce.



01. Sjednocení→
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fan-fiction1 fan-fiction1 | Web | 29. srpna 2011 v 13:52 | Reagovat

Hezké, prosím dávej to sem zajímá mě to. :D

2 Kristin Kristin | E-mail | Web | 29. srpna 2011 v 16:35 | Reagovat

Dávej to sem! Anebo klidně na maila! Ale prosím rychle - mám absťák :-D

3 Kimberly Kimberly | Web | 30. srpna 2011 v 9:12 | Reagovat

wow, wow a ještě jednou wow! =D to je úžasnej díl, 100% pokračuj a zveřejnuj ;) sem děsně zvědavá jak se to vyvynie... =)

4 Veronica Star / Ryuu Contová Veronica Star / Ryuu Contová | Web | 30. srpna 2011 v 17:30 | Reagovat

Jé dík :D Jsem ráda, že se vám to líbí, ale nejspíš vás moc nepotěším. Píšu teď druhou kapitolu a chci mít náskok alespoň pět, takže vás budu informovat jak jsem pokročila :D

5 Kristin Kristin | E-mail | Web | 9. září 2011 v 13:59 | Reagovat

[4]: ale no tak! je to už víc jak týden - už musíš mít napsanou aspoň 6.!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama